Divadlo Jen tak

Divadelní soubor Jen tak sestává z amatérských, ale o to nadšenějších herců z řad Čechů žijících v Bruselu a okolí a dalších milovníků češtiny a divadla. Založil jej v roce 2007 Tomáš Lajkep, který byl také řadu let jeho režisérem, hercem a tahounem. Po jeho návratu do České republiky převzala režijní vedení souboru Marie Zajícová, kterou aktuálně vystřídala herečka Jana Michalov Birgusová. Soubor také občasně, ve své komorní podobě, vystupuje pod dohledem režiséra a autora Petra Maluška. Přehled dosud uvedených divadelních her najdete níže na této stránce. Na další divadelní představení se můžete těšit opět v únoru 2025. 

Tomáš Lajkep ve hře Ze života hmyzu 

Medailonky našich současných divadelníků

Aktuální představení pro vás připravují

Jana Michalov Birgusová

Jediná opravdová herečka v souboru a hvězda z českých divadel a Ulice přišla do Bruselu v roce 2019 s manželem a synem Maxem. Divadlo jí tu chybí natolik, že se nezastavila ani před ochotníky a po návratu Marie Zajícové do ČR se ujala režijního vedení obou českých bruselských amatérských divadel – dospělého i dětského. Což je od ní velice obětavé a taktní, protože kdyby se rozhodla hrát, mohla by se po více než deseti letech existence souboru Jen tak naplno ukázat pravda o hereckých schopnostech jeho členů.

Antonella Ciriello

Pro soubor Jen tak je velkým štěstím, že ze všech šesti jazyků, jimiž hovoří, se tato italská tlumočnice rozhodla hrát divadlo právě v češtině. Sama češtinu označuje za nejhezčí omyl svého mládí a české divadlo ji zaujalo natolik, že se rozhodla vyzkoušet si ho přímo na jevišti. Přestože její první rolí byla  v roce 2010 jepice v Ze života hmyzu, její divadelní život rozhodně nelze označit za jepičí: na jevišti se od té doby objevuje pravidelně, hrála například sirotu Elu Delahayovou v Charleyově tetě, věštkyni Pýthii v Dívčí válce nebo nespokojenou zákaznici Dámského krejčího, která již nebydlí tam, kde bydlela dřív, anžto se přestěhovala o patro výš.

Jan Hanzl

Překladatel se specializací na ekonomické a finanční texty ztvárnil před příchodem do Bruselu na divadle jedinou roli – starého nepřítomného sluhu ve hře svého kamaráda Romeo a Julie – true story. Teprve poté, co dostal v Bruselu nabídku na roli muzikanta Sejtka v Lucerně, zjistil, že ho šaškovat na podiu baví, a tak se začal kolem d/Divadla j/Jen tak ochomýtat systematičtěji. Na podiu se nejlépe cítí v rolích rejpalů, cyniků a ironických glosátorů, které nemusí moc hrát (za všechny lze jmenovat třeba motýla Viktora v Ze života hmyzu nebo židovského šmelináře Jegora Abramoviče Berga v tragikomedii 1936: Vlakem do Leningradu). Je-li soubor Jen tak ve stavu nejvyšší nouze, nechá se přemluvit i k pokusu o režii (Dámský krejčí).

Filip Kubík

Narozen na Štědrý den v Praze. Posledních dvacet let žije a tvoří v Bruselu. S Divadlem Jen tak se poprvé protnul v roce 2009, kdy fotil představení Manon Lescaut. O rok později k roli fotografa přidal i roli hereckou: svérázného lovce motýlů ve hře Ze života hmyzu. Další sezónu si zahrál loupežníka v Cestě do Ameriky, potom dobrých deset let zase jen fotil. V roce 2021 se vrátil na jeviště jako bohorovný Nick v australské tragikomedii Noc bláznů, následovala role impulzivního pana Nitranského ve Společenstvu vlastníků. V aktuální inscenaci Erbenovy Kytice se objeví jako Mrtvý milý v hororové baladě Svatební košile.

Kristián Lajkep

Už jako student Evropské (střední) školy hrával v Divadle Jen tak středně velké role, například vodníka Michala v Lucerně nebo slimáka č. 2 v Ze života hmyzu, a pomáhal své sestře Ester při psaní divadelních her pro oba bruselské ánsámbly. Poté si odskočil za Lamanšský průliv vystudovat filozofii, politologii a ekonomii a takto rozsáhle vzdělán se po návratu do Bruselu začal ujímat rolí rozsáhlejších – například šikovatele Vogeltanze v Záskoku nebo revolucionáře Kolokolceva v tragikomedii 1936: Vlakem do Leningradu. Posledně jmenovanou roli byl nucen se naučit za týden, protože zaskakoval za nemocného kolegu. Zvládl to bravurně a povzbuzen touto zkušeností začal razit teorii, že studovat roli a učit se text tři čtvrtě roku je zbytečně dlouho; týden prý bohatě stačí.

Eva Lajkepová

Zakládající členka Divadla Jen tak se strmou hereckou kariérou. Málokomu se podaří dotáhnout to během ne až tolika let z kněžny v Lucerně a princezny v pohádkách pro děti přes mladičkou a půvabnou Amy v Charleyově tetě až ke staré bordelmamá v Nejstarším řemesle a pak se ještě převtělit do ohyzdné Polednice v Erběnově Kytici. Co od ní mohou diváci ještě očekávat? Uvidíme, jaké další divadelní výzvy přinese budoucnost.

Martin Luhan

Do Bruselu přišel v roce 2021, aby tu profesně trochu lobboval, ale hlavně umožnil manželce učitelce věnovat se práci. Ačkoliv má zdaleka největší herecké zkušenosti, poměrně bohatý profil v databázích IMDB a i-divadlo, svůj vlastní díl v dokumentárním cyklu České televize Osudy hvězd a hrál po boku takových veličin jako Viktor Preiss, Vladimír Brabec, Hana Maciuchová nebo Eva Holubová, byl nucen v souboru Jen tak začít od Adama: rolí Adama v dětském představení Stvoření světa. V ní během necelých deseti minut na scéně předvedl dechberoucí proměnu ze řvoucího batolete s plínami a dudlíkem ve frajírka snažícího se zapůsobit na svou nově stvořenou kolegyni. Jako pan Zahrádka ve Společenstvu vlastníků pak na jevišti vyklenul oblouk ještě dramatičtější - až se jeho (divadelní) manželka divila.

Stanislav Piják

Profesí cukrář, který si přivezl bohaté herecké zkušenosti již ze svého dřívějšího amatérského divadelního působiště v Uherském Brodě. Od Cesty do Ameriky a zpět v roce 2011 je oporou bruselského souboru Jen tak, kde nevynechal jedinou sezónu a úspěšně ztvárnil řadu velkých rolí, například oxfordského studenta Jacka Chesneyho v Charleyově tetě, potrhlého majitele nemovitostí pana Bassineta v Dámském krejčím nebo intrikána Ilju Fomiče Kočkareva v Ženitbě. Nezřídka je pro něj jedna postava málo, s přehledem zvládá dvě, a ještě k tomu různého pohlaví (Vojen-Častava v Dívčí válce, Čeněk-Vlasta v Záskoku).

Jiří Pohl

Asi to nejlepší, co může již tak kvalitními individualitami nabitý soubor Jen tak nabídnout. Dalo by se říci, mezi trojokými čtyřoký král. Dokáže stejně dobře (možná dokonce úplně stejně) zahrát lakomce, muchomůrku, nebo třeba ropuchu. Nezalekne se žádného toporného huhňajícího spoluhráče, naopak, skvěle mu sekunduje. Navíc je neskutečně skromný. Z jeho úst byste jen těžko mohli slyšet, že ropuchu zahraje mnohem lépe než kdejaký cmrndal z Národního. Přitom od roku 1881 v Národním nikdo nedokázal to, co Jiří Pohl v Bruselu v rozmezí pouhých čtyř let: před zraky veřejnosti své vlastní ženě elegantně zahýbat (jako dr. Moulinot ve Feydeauově Dámském krejčím) a poté ji zase coby milenku svádět (jako Pech v Kohoutově hře Pech pod střechou).

Simona Pohlová

Seriózní úřednice spravující fondy v EU, ale i dryáčnice kovářka v Cestě do Ameriky a zpět, naivní komorná v Casanovovi a Krumbajglové, sladce rafinovaná viktoriánská slečinka v Charleyově tetě, prostoduchá novomanželka v Dámském krejčím, připsaná teta v Ženitbě nebo trochu dětinská, leč dobrosrdečná prostitutka ve výslužbě v Nejstarším řemesle. Nicméně hlavně a především velmi schopná manažerka a organizátorka, bez níž by se toho jen málo z české inspirace přítomné v Bruselu nakonec stalo realitou.

Eva Skalníková

Do Bruselu se přistěhovala v roce 2023 s manželem, velvyslancem ČR v Belgickém království. Ochotnickému divadlu se věnovala v mládí v Letohradě a v Ústí nad Orlicí. Začínala jako Dorotka ve Strakonickém dudákovi, nezapomenutelné vzpomínky má ale na představení Vévodkyně valdštejnských vojsk od Oldřicha Daňka. V něm si zahrála nejmladší ženskou roli, Marii Magdalenu. S představením soubor v roce 1988 dokonce vyjel do belgického Dendermonde. K divadlu se vrací po 35 letech, shodou okolností opět v Belgii, a to rolí matky ve Vodníkovi (Kytice od K. J. Erbena).  

Zdeňka Trachtová

Novinářka a od roku 2023 bruselská zpravodajka Českého rozhlasu. V souboru Jen tak sice sbírá první herecké zkušenosti, nicméně v Erbenově Kytici ztvární hned dvě dcery velmi silného a osobitého charakteru: jedna založí rodinu s vodníkem, druhá prokleje svou matku. V Praze zpívala v kapele BBB, kterou tvoří mimo jiné lidé z Českého rozhlasu.  


Bořek Neškudla

Historik a knihovník, který přišel do Bruselu za svou rodinou, začínal v Divadle Jen tak obsluhou osvětlovací a zvukové techniky. Cimrmanovským kariérním postupem se následně přesunul na jeviště, kde to přes menší (farář ve Zmatcích kolem Katky) a středně velké role (plukovník Aubin v Dámském krejčím, dr. Vypich v Záskoku) dotáhl až na role hlavní (Přemysl v Dívčí válce, vládní rada Podkolesin v Ženitbě). Souběžně s tím, jak se v reálném životě postupně vrací zase zpátky do Čech, se i v Divadle Jen tak přesunuje z jeviště zpět k technice.

Ludvík Regner

Překladatel s velkou šíří uměleckých aktivit (malování, hudba) začínal v souboru Jen tak malou rolí faráře v Lucerně, ale od roku 2015 je v podstatě jeho dvorním scénografem a tvůrcem kulis. Bez jeho velmi praktických krabic, které mohou fungovat stejně dobře coby skříně, kamna, železniční kupé nebo náves, či funkčních scénických oken budov nebo vlaků by texty nadrcené herci vyznívaly poněkud do prázdna.